Předškolní období

Význam předškolního období pro správný vývoj dítěte

„Z krásných a záhadných věcí se dovedou radovat děti“  Hans Selye

Období předškoláka je jedním z nejdůležitějších pro jeho správný , jak tělesný, tak psychický vývoj. Trvá přibližně od 3 do 6 let. Konec není určen fyzickým věkem, ale sociálně, to znamená , nástupem dítěte do základní školy. Charakteristickým znakem pro toto období je rozvoj pohybové aktivity a intenzivního smyslového a citového vnímání. Formují se základy osobnosti, první projevy sebeuvědomování, zrychluje se proces osamostatňování. Velký zásah do života dítěte je vstup do mateřské školy.

V tomto období dítěte se mění tělesná konstituce. Baculatost se mění ve štíhlost, vnikají disproporce mezi růstem končetin, trupu a hlavy.Dítě na konci předškolního věku roste do délky – mluvíme zde o období „vytáhlosti“(konec období – asi 115cm), hmotnost na konci období 20-22kg, prodlužují se horní i dolní končetiny (v 5letech 2* co při narození), pokračuje osifikace kostry, dokončování prořezávání mléčných zubů, rozvíjí se podélná a příčná klenba nohy. Osifikace kostí asi ve věku 6let se dovršuje osifikací zápěstních kůstek, což má význam pro rozvoj jemné motoriky.
Objevují se nápadné pohlavní rozdíly. V obličeji se projevují charakteristické rysy zděděné po předcích. Oční řasy jsou stejně dlouhé jako u dospělých, proto se zdají nadměrné velké..Obočí je nedostatečné, vlasy – světlejší než v dospělosti, rozšiřují se ramena – (hmotnost plic, srdce se zvyšuje 3x), chybí zúžení v pase.

V 5letech je objem mozkové tkáně úplný:mozek se již nezmění – 200 miliard buněk a 14 miliard – šedá kúra mozková.  Rozvíjí se současně jemná motorika a začíná se vyhraňovat stranová orientace – lateralita. To znamená, jestli dítě bude pravák nebo levák. V ojedinělých případech se může vyskytnout používání pravé i levé ruky, tzv. ambidextrie. Není to však důvod k panice. Dítě si samo zvolí, kterou rukou bude psát, kterou vykreslovat nebo podtrhovat.  Velice důležitá je zde funkce rodiny. Rodiče by měli dítě aktivizovat v rozvíjení jemné motoriky a nedělat věci za něj. Např. nechat dítě zavázat si tkaničku, cvičit zručnost v mnohých hrách /písek, kostky, plastelína,../Jemnou motoriku rozvíjí také v kresbě. V kresbě se odráží rozumový růst dítěte.

• 3leté dítě  -  dokáže napodobit různý směr čáry (vertikální, horizontální, kruhové)
                      Kresba ještě připomíná čmáranice, které dítě pojmenovává, výtvor se předmětu
                      nepodobá.
  
• 4leté dítě  -  ovládá kresbu křížku, kresba hlavonožce – nejdůležitější částí obličeje jsou ústa
                       a oči.
  
• 5leté dítě  -  je schopno napodobit čtverec, kresba již odpovídá stanovené představě, je
                      detailnější, ukazuje lepší motorickou koordinaci. Postava má – hlavu, trup, nohy,
                      ruce, ústa, oči, nos. Paže jsou dosud znázorňovány pouhými čarami a jsou spíše
                       nahodilé              
  
• 6leté dítě –  kresba by měla odpovídat požadavkům pro vstup do školy

Pro rodiče je velice důležité, aby si vždy uvědomili, nikdy nesmí zkritizovat výtvor dítěte, ale měli by se snažit najít alespoň něco, za co by dítě mohlo být pochváleno. Je to důležité pro další aktivitu dítěte a chuť podílet se na dalších činnostech.

Co se týče hrubé motoriky, ta se neustále zlepšuje a zdokonaluje – zejména pohybová koordinace, větší hbitost a elegance pohybů. Pohyb je nejpřirozenější potřebou dítěte. Chodí, běhá, zvládá chůzi do schodů, ze schodů bez držení. Dokáže skákat, lézt po žebříku, seskočit z nízké lavičky, stát déle na jedné noze. Zručnost se projevuje i v jeho soběstačnosti – svlékání, převlékání, obouvání, umývání rukou, atd.

 
Období od třetího roku života  =  „druhé dětství“, mění se chování dítěte, dochází k harmonickému sladění pohybů, dochází k novému sociálnímu zařazení dítěte, v projevech chování se umocňují klady i zápory, diferencuje se funkčnost a zralost centrální nervové soustavy.
 

Mezi základní duševní změny patří:

1. zvídavost – vede k diferenciovanějšímu vnímání
2. soustředění – ukazuje na kvalitu pozornosti
3. učení -  rozvíjí schopnosti paměti
4. rozvoj myšlení
5. rozvoj řeči

Dochází ke spojování vrozeného a získaného!

Poznávací procesy se vyvíjejí velmi intenzivně.Chování je odrazem výchovy v rodině.Mateřská škola má velký význam pro rozvoj osobnosti dítěte, ale těžiště spočívá na rodině.Výchovný přístup by měl respektovat individualitu dítěte a jeho schopnosti.

Období předškolního věku ( 3 – 6 let ) je označováno jako věk iniciativy, jehož hlavní potřebou je   a k t i v i t a  (Erikson 1963) a jejím důsledkem  s e b e p r o s a z e n í.    Proto je základním úkolem tuto aktivitu rozvíjet a regulovat.

Aktivita př. dítěte má již nějaký cíl, je méně roztříštěná a méně závislá na aktuální situaci než byla aktivita batolete.( 1-3 roky ). Volba činnosti je stále ovládaná emocemi, ale rozvíjejí se další mechanismy, které ji mohou ovlivňovat. Nazýváme je – nové regulační kompetence. (rozvoj poznávacích procesů – patří sem vnímání, myšlení, řeč, představivost, fantazie ) a  rozvoj samotné socializace – začleňování se do společenské skupiny, osvojování si norem chování, rozvoj komunikace,..)
Potřeba seberealizace bývá v tomto věku uspokojována takovou aktivitou, která je pozitivně hodnocena a dítě se jejím prostřednictvím může prosadit. Zde má význam názorů dospělých a jejich uznání, které dítěti slouží jako zpětná vazba. Úspěšnost posiluje dětskou sebeúctu a z ní vyplývající sebejistotu.
Morální uvažování se vyvíjí  v závislosti na celkovém vývoji dítěte a na jeho zkušenosti. Ta je dána individuálně, ale také sociokulturně. Dítě př.v. akceptuje takové formy chování, které mu prezentují jeho uznávané autority. O tom jestli jsou dobré nebo špatné neuvažuje. Dítě ještě nemá vlastní názor a automaticky považuje za správné to, co určí dospělí. K osvojení norem přispívá identifikace s autoritou, a tím i s jeho názory. Způsob osvojování norem závisí na úrovni poznávacích procesů. Předškolní děti chápou lépe konkrétní normy .  Dodržování norem   je motivováno systémem odměn a trestů  ( pozitivní a negativní hodnocení ).

Normy mají význam pro snadnější orientaci v prostředí, zejména sociálním.Umožňují dítěti vymezit si obsah žádoucího chování. Přijetí a zvnitřnění norem chování signalizují ke konci tohoto období pocity viny, když dítě nějaké pravidlo poruší. Tyto pocity viny jsou důležitým vývojovým mezníkem. V batolecím věku dítě pociťuje stud, když je káráno dospělou osobou, oproti tomu v př.v. pocity viny znamenají, že dítě akceptovalo určitá omezení a ví, že se tak musí chovat i když je právě nikdo nevidí. To znamená, že vnější regulace se stala autoregulací.

Přiměřený vývoj v osvojování norem chování a tomu odpovídající pocity viny je důležitý pro rozvoj  s v ě d o m í .  Je to velmi citlivá oblast lidské osobnosti, která může ovlivňovat další vývoj osobní identity. Zejména v oblasti sebehodnocení a sebeúcty.
Děti mají potřebu řádu, která se projevuje i v tlaku na dodržování pravidel a vyžadování trestu, jestliže jsou porušena. Charakter svědomí se stabilizuje.Příliš citlivé svědomí vede ke strachu, úzkosti a limituje iniciativu. Důsledkem je pasivita, nejistota, neprůbojnost a nízké sebehodnocení.Přísná kázeň určuje hranice dětské aktivity velmi striktně a neponechává téměř žádnou volnost pro iniciativu dítěte.
Normy chování, které tvoří racionální základ autoregulačního systému, tj. rozlišování činů na žádoucí a nežádoucí, dobré a špatné, se dítě učí především ve své rodině. Je to zejména proto, že rodina má patřičnou emocionální váhu. (stejně jako vliv církve). Pochopení určitého pravidla lze jen těžko dosáhnout bez pomoci verbálního  komentáře. Úroveň jeho porozumění bude odpovídat aktuální úrovni poznávacích procesů.