Antidepresivní dilemata |
||
Přihlaste se k odběru novinek z Psychoporadny: 01.05.2017
Urgentně hledám medičku 5., 6. ročník nebo lékařku na výpomoc. Na 602230445. 14.03.2017 PSYCHIATRICKÁ KANCELÁŘ Provedeme znalecká vyšetření pro soudy, policii, pojišťovny, firmy i osoby. 2x znalec ve zdravotnictví odvětví psychiatrie a odvětví ztížení společenského uplatnění a bolestné, konzultantka z psychologie 10.02.2017 Hledám znalce psychology i psychiatry zvl. z Moravy Hledám znalce ke spolupráci, urgentní!! expert.rocek@yahoo.com Vybrané stránky
Články Antidepresivní dilemata Soudní znalec Studie Serotoninový syndrom Deprese Burnout syndrom Antidepresiva O nás Úzkost Zdvojená deprese Panická porucha Poruchy osobnosti Second opinion Psychické poruchy 1 Psychické poruchy 2 Sezónní afektivní porucha Typy životů Depresivní porucha osobnosti Názory zákazníků Stalking - pronásledování Příklad odpovědi Psychoporadna s.r.o. Psycholog Wellness Generalizovaná úzkostná porucha Studie na úzkosti Psychowalkmany |
V případě zájmu o účast ve studiích navštivte tuto stránku. Níže uvedené příběhy o antidepresivech a depresi nejsou příběhy konkrétních pacientů, ale mohly by se týkat právě vás: Příběh první – diagnóza Najednou už nezvládala práci, měla málo energie, vše šlo obtížně, pomalu, to, co dříve trvalo dvě hodiny, najednou trvalo čtyři a někdy to ani nedokončila. Zhubla, měla horší chuť k jídlu, jídlo nemělo žádnou chuť. Nedovedla se radovat, usmát, šla na procházku, najednou pocítila dušnost, únavu, nemohla jít dál, musela se zastavit. Při jakékoliv činnosti se jenom obtížně soustřeďovala. Ráno se budila ve tři hodiny i dříve a potom nemohla usnout. Vše bylo horší po ránu: svět byl černošedivý, bez smyslu, bez naděje, bez optimismu, bez perspektivy. Vypadalo to dokonce, že přijde i o zaměstnání, aby vše dokončila, zůstávala tam déle a nakonec už nemohla. Nejraději by pořád ležela. I svému okolí připadala jiná, změnila se, byla zadumaná, zpomalená, nikdy jí úsměv nezahrál na tváři. Byla tak krásná, ale málem o sebe přestala pečovat. Vždycky byla tak rozhodná, šla za svým cílem, a najednou se jí obtížně rozhodovalo, ztratila vůli, bylo jí to jedno, životní plány byly někde v nedohlednu. Vše ztrácelo smysl, jednou ji napadlo, že si něco udělá, ano, to by mohlo být řešení celé její situace. A pak to udělala. Nikdy ji a nikoho nenapadlo, že má deprese.
Příběh druhý – nasazení Byl 2 roky ženatý a už takové potíže. Denně se hádali, to, co bylo ještě nedávno krásné, najednou zmizelo. Dříve ji šeptával slova z pohádky, a najednou si neměli co říct, dříve jí daroval tisíce krásných jmen a najednou ji nedovedl už říct ani křestním jménem. A přitom ji měl tolik rád. Vždycky o ní snil, že budou jednou spolu, a teď se mu celý svět hroutil před očima. Jednoho večera byl s kamarádem v restauraci, všechno probírali, už po tolikáté hledali marné řešení. Vypil toho více, když šel zpátky domů, už nemohl prostě dál. Doma se zavřel v koupelně a pořezal se. Manželka volala sanitku. Na chirurgii ho sešili a pak jej poslali na psychiatrii. Nikdy si nemyslel, že tam skončí. Noc byla nekonečná, nedali mu žádné prášky, protože měl v krvi alkohol. A ani další den. Až den po té dostal infuzi, ve které byla antidepresiva. Svět najednou začal být jinačí, byl schopen se na své potíže podívat zvenku, nalézat řešení. Ještě nebylo nic ztraceno. Infuze dostával týden, pak mu je převedli na tablety. Deprese třetí den zmizely. Vše bylo normální, těšil se najednou zase domů, snad najdou znovu společnou cestu. Když ho propouštěli, řekli mu, ať jde za psychiatrem na kontrolu. Tam mu mají také předepisovat léky. Styděl se, a proto šel za svou praktickou lékařkou. V propouštěcí zprávě bylo napsáno, že by měl léky užívat jenom omezenou dobu. Tak dva měsíce. V propouštěcí zprávě si to nikdo nevšiml. Doma se s manželkou smířili a jistě spolu žili krásně až do smrti. Praktická lékařka ordinovala antidepresiva 10 let. Potom šla do důchodu. Bylo to správně?
Depka, jak běžné slovo. Ale ti, co říkají, že mají depku, nevědí, co to je doopravdy. Depku má u nás nejméně dva miliony lidí, ne? Zato ona to dobře věděla. Vcházela do ní v atakách, měnila celý její život, stávala se troskou v bezbarevném světě bez smyslu a cílů, bez energie a bez vůle. Už několik let užívala antidepresiva. Ta jí pomáhala. Napřed byly dávky menší, později vyšší, pak brala dokonce antidepresiva dvě. Vadila jí její závislost na chemii. Záviděla těm, kteří sebou nenosili prášky. Ale nešlo to bez nich. Měla přítele, uvažovali, že se vezmou. Vždycky měla zájem o sexuální život. Těšil jí, měla z něj radost. Postupně se vytrácel její zájem o sex. Čím déle léky užívala, tím to bylo horší. Teď už měla pocit, jakoby se vytratil docela. Vysadí-li léky, může se objevit znovu deprese, říkal jí její psychiatr. Bála se toho. Aby nepřišla o přítele, začala sexuální zájem předstírat. Aby si nenašel někoho jiného. Aby jí nezahýbal. Aby se jednou vzali. Aby měl pocit, že o něj stojí. A přitom z milování nic neměla. To předstírání jí vadilo. Bylo nesnesitelné. Tou dobou jí bylo 23 let. Co bude dál?
Příběh čtvrtý – recidiva Několik let bral léky na deprese. Pomáhaly mu zvládat také úzkosti, které jej spolu s depresemi často ničily. Vadilo mu, že jej čekají tablety ráno na stole. Vadilo mu, že je bere i v poledne, a že se s nimi musí v zaměstnání skrývat, nechtěl, aby je někdo viděl. Čas od času měl dost co předstírat, kdy mu nebylo dobře, že mu nic není. Nechtěl přijít o práci, kterou tak rád dělal a která navíc byla dobře placená. Ataky přicházely většinou dvakrát do roka. Na jaře a na podzim. Vždy se jich obával, měl z nich strach. Zakusovaly se do něj pozvolna, pomalu, skoro neviditelně. Najednou mu bylo hůře o pět procent, pak o deset. Šlo to postupně, někdy si toho zpočátku ani nevšiml. Bral také léky na spaní, někdy byly noci nekonečné. Jsem na těchto lécích doopravdy tak závislý – ptával se sám sebe. Jsem možná horší než alkoholik, ten pije jenom občas, ale já beru léky denně. Několikrát zkusil léky nebrat, několik dnů, jednou týden, nic se nedělo, žádné deprese se neobjevily, připadal si najednou svobodný. Teď už nebere antidepresiva tři týdny, ano, tři týdny je bez nich. Myslí si, že zvítězil. Už nikdy si je nebude muset vzít. Zbaví se jich. Už neuvidí tu krabičku na nočním stolku, neponese krabičku s léky v aktovce. Nebude je skrývat. Dvacátý druhý den se objevily deprese. Měl léky vysadit? Pokud se k nim vrátí, zaberou mu ještě?
Řekla svému psychiatrovi, že ty léky prostě už dále brát nechce. Chce se jich zbavit. Už je nechce nosit v kabelce, nechce je polykat, prostě je už nechce. Lékař jí řekl, že jí nedoporučuje léky vysadit, ale pokud tak moc chce, že nejlépe by bylo vysadit tyto léky postupně, pozvolna snižovat dávky, třeba i několik týdnů. Ale to ona nechce, chce se jich zbavit najednou. Tak je taky vysadila. A pak to začalo: začala být podrážděná, úzkostná, začala mít výbuchy vzteku. V noci špatně spávala, objevily se noční můry, kdy se jí zdávaly sny, které mívala v pubertě. Strašné svírající sny, které ji probouzely v noci a nedávaly jí spát. Bolely ji svaly, byla unavená, měla závratě, třesavku, potila se. Každým dalším dnem od vysazení léků se potíže stupňovaly. Bylo to k nesnesení. Přestala chodit do práce, bojovala s tím každý den, prostě se jenom tak nevzdá. Připadala si taková změněná, jinačí, jakoby to ani nebyla ona. Měla pocity neskutečna. Vyčerpávalo ji to. Nevěděla, jak dál. Má se k psychiatrovi vrátit a prohrát svůj boj?
Ano, beru antidepresiva několik let. Měl jsem čtyři ataky deprese. Mám třicet pět let. Jsem svobodný, mám dobré zaměstnání, léky snáším dobře, beru pouze jednu tabletu denně. A to je krásné – protože jiní berou daleko více. Vezmu si ji vždycky ráno, je to moje šance nemít deprese. Rád bych se oženil. Soudím, že to nebude problém. Vždycky jsem měl problémy v komunikaci s lidmi, od té doby, co beru antidepresiva, ztratil jsem ostych. Vše mi jde lépe. Moje práce spočívá právě v komunikaci s lidmi. A jde mi dobře. Naučil jsem se řeči těla. Vydělávám slušné peníze. Jenom ty emaily, ty telefonáty, nutná setkání na konci a po konci pracovní doby, těch by mohlo být méně. Dnes jsem byl znovu u psychiatra. Chodím k němu jednou za tři měsíce pro recept a na kontrolu. Zeptal jsem se ho, jak budu brát léky dlouho. Nechtěl to říct, ale naznačil mi, že pokud nechci mít deprese, měl bych je brát dlouhodobě... Zeptal jsem se ho, zda je budu brát celý život.
Z nabídky Poradny a testů
Vhodné produkty z Lékárny
Vhodné produkty z Psychoshopu
|
|
WebConsult.cz 2024 |